Já a zvířata
Já a zvířata
Jenom ti, kdož nikdy nechovali žádné zvíře,
nemohou pochopit oč by byl život bez zvířat chudší ...
Toto byla moje první hlavička webu v r. 2007. Byli na ní mí dva pejsci, kočička, 2 králíci, 4 činčilky, potkan, 2 pískomilové, 6 křečků, 4 křečíci, 2 myšky, 2 agapornisové, 2 kanárci a akvárium 120l se závojnatkami. Mým chovem dále prošli - plšíci afričtí, rýžovníci čínští, želvičky nádherné, a různorodé rybičky. Krom toho jsme doma měli chov domácích králíků, slepic, hus, korel, andulek a také jsme měli bezrohou kozu a neofému.
Toto byla moje první hlavička webu v červenci r. 2007:
Něco o mých začátcích v chovu hlodavců... Moje úplně první zvířátko asi v 7 letech bylo morčátko, které mi přinesla jedna sestřina kamarádka, ale neuměla jsem se o něj jako malá starat a tak nakonec muselo do jiného domova. Pak jsem si domů přinesla svoje první zvířátka v 10 letech - dvě bílé myšky. Potom co mi druhá odešla věkem jsem si přinesla dva džungaráčky co jsme chovali ve škole, protože je neměli na prázdniny kam dát a já se jich ujala. Džungaráčkům se narodila miminka, protože to byl samozřejmě páreček. Miminka jsem odchovala, některé si nechala a zbytek rozdala mezi spolužáky ve škole. Měla jsem několiko generací. Tak začal můj chov a moje láska ke všem zvířátkům na světě až se z toho stalo také moje hobby.
Později jsem ve zverimexu objevila křečky syrské a i ty začala také chovat. Až teprve v mých 20 letech jsem začala s chovem činčil, kdy jsem prvního samečka činčily pořidila v obchodě kam byl tři dny před tím umístěn chovatelem. Skoro každý den jsem navštěvovala všechny zverimexy ve městě a sledovala co je nového. Bylo to dřív také jediné místo kde sehnat zvíře. V dnešní době už zverimexy nejsou co bývaly, prodavači zvířatům nerozumí a zvíře bych si tam už nekoupila, protože bývají často nemocná a z množíren a brzy umírají.
Začala jsem se čím dál více o chov zvířat zajímat. Poto jsem si založila HOBBY CHOV a mým zvířátkům jsem začala tvořit rodokmeny, abych nekřížila příbuzensky.
Jak jsem si vytvořila chovatelskou stanici
činčil jihoamerických a křečků syrských
Mazlíčci z Brna
Toto byla moje druhá hlavička webu v lednu r. 2010:
Zaměřila jsem se na hlodavce, protože u těch jsem začala a nejvíce si je oblíbila. Proto jsem si kvůli nim založila chovatelskou stanici. Jakmile člověk pronikne do světa zvířat a hlavně do genetiky, chce mít všechny mutace, které jsou možné a v tom mi přišli vhod jako první syrští křečci a činčily, protože oba druhy mají bezpočet barev. O džungaráčky takový zájem nebyl, protože byli jen šedí a bílí a navíc jsou malí. V podstatě větší chov začal tak, že jsem neměla genově vhodné partnery pro svoje zvířata a nutně jsem potřebovala vhodné do páru. Se zájemci o mazlíčky počet zvířátek rostl až se jednu dobu vyšplhal na 25 činčil a 80 křečků.
Moje certifikáty chovatelské stanice:
Teď se spíše zaměřuji na své linie a pouze určité mutace tedy se mi počet snížil až o polovinu.
Nyní mám tedy na chov už pouze činčilky jihoamerické, křečky syrské a křečíky džungarské, kterým se chci plně věnovat. Jsou krmeni hlavně senem, bylinkami, zeleninou, ovocem z naší zahrádky a kupovanými kvalitními krmivy. Celoročně tyto hlodavce odchovávám, ale chov těchto zvířat stojí mnohem více peněz než je jich z mláďat pokud člověk dá zvířeti vše co k životu potřebuje ne-li víc. Proto správný chov nikdy nemůže být byznys.
Toto byla moje třetí hlavička webu v srpnu r. 2020:
Mám doma ještě psa, kočky, papoušíky a akvarijní rybky, ale ti nejsou na chov. Snažím se, aby pejsek a kočičky byli na hlodavce a ptáky zvyklí a neublížili jim, ale musí se počítat s tím, že psi a kočky byli chováni na zabíjení hlodavců a tak pokud máte doma například teriéra nebo obyčejnou kočku domácí, je potřeba počítat s tím, že může zvířátku ublížit. My proto máme zvířata při venčení po bytě stále pod dohledem a všechny hlodavce v uzavřených ubikacích kam za nimi ostatní zvířata nemohou. Na této fotce vidíte, že jsme je učili už od malička.
Když chceš být dobrý chovatel, chovej pouze tak,
abys zkvalitnil to co už máš ...
Na fotkách zde jsem já s činčilou v mém chovu (2012) a s křečkem syrským na výstavě (2010):
Proč jezdím na výstavy?
Se svými zvířaty jezdím pravidelně na výstavy pořádané kluby. Zvířátka se snažím na výstavu dobře připravit a tak jsme již na výstavách sklidili několik chovatelských úspěchů. Jezdím na ně, abych si svoje zvířata porovnala se zvířaty ostatních chovatelů a zjistila jestli můj chov jde správným směrem a jestli odchovávám zvířata ve správné barvě, povaze a ve správném exteriéru. Druhý důvod je, že chci vidět ostatní přátele chovatele z celé ČR a zahraničí a prodiskutuji s nimi také celou dobu výstavy. Díky hodnocení posuzovatelů mohu svůj chov stále zkvalitňovat. Výstavování zvířat není žádné týrání. Zvířata po celou dobu výstavy spí ve svých boxech a vzbuzení jsou pouze na posuzování. Zachází se s nimi opatrně a mají přísun vody i krmiva.