Proč kastrovat...
Zpověď jednoho z největších útulků v Americe Humane society, kde se denně uspávají nechtění psi a kočky.
PŘEKLAD VIDEA NÍŽE (Kiss the Animals Goodbye)
Zaměstnanec na přejímce:
V letních měsících, kdy k nám přichází nejvíce zvířat k nám přichází 200 - 300 zvířat za den. Abychom udělali místo pro 200 - 300 zvířat, musíme jich 200 - 300 zabít - uspat. Je úžasné pro nás pracovat v tomto útulku a poslouchat důvody proč lidi už svoje zvířata nechtějí. Žijeme ve společnosti, která se zbavuje všeho. Zvířat se lidi zbavují jako odpadu. Jako kola na kterém už nechtějí jezdit. Jedna žena již nechtěla svou kočku, protože nově vymalovala a kočka se jí už nehodila barvou k nábytku. Jiní lidé je nechtějí, protože moc štěkají nebo málo štěkají, že si nehrají nebo si hrají až moc. Lidi nám říkají: "Nechali jsme naší fence jeden vrh štěňátek, aby naše děti viděli zázrak zplození". Jeden moudrý zaměstnanec jim řekl: "Fajn, až ty štěňata vyrostou a vy jim nenajdete domov a přinesete je k nám, přiveďte svoje děti s sebou a nechte je koukat na zázrak umírání".
Zaměstnankyně adopcí:
Základ u adopce zvířete jsou naše možnosti, které můžeme zvířeti dát. Pokud chce rodina adoptovat zvíře, měli by si spolu sednout a napsat si papír o tom co bude potřeba pro zvíře udělat a co bude vše zvíře samo potřebovat. Je tu krmení, péče, trénink, veterinární výdaje, výdaje za krmivo, za přepravu a je tu velká odpovědnost za zvíře dost podobná odpovědnosti za dítě. Já si myslím, že lidé do předu nepřemýšlí a adoptují štěně jen proto, že je roztomilé, huňaté, malé, ale ono vyroste.
Zaměstnankyně péče o zvířata:
Mám ke zvířatům velice blízko a velmi se mne dotýká jak těžké to je. Když jsem tu začínala, věděla jsem, že je množstevní problém, že lidi odchovají spousty štěňat, ale než jsem přišla sem, nevěděla jsem kolik zvířat se sem dostane a kolik jich už neodejde. Lidi si myslí, že zvířata, která sem dají najdou domov, ale to není pravda.
Majitel sekce ochrany před krutostí ke zvířatům:
Jsme tu proto, abysme chránili zvířata před krutostí. Děláme hodně věcí. Učíme lidi. Máme dva lidi, kteří chodí po školách a učí o tom děti, vydáváme časopis, mluvíme s lidmi na telefonu. V létě máme přes 600 telefonátů vyšetřování krutosti. Děláme vše proto, abychom zvířatům pomáhali.... A pak je zabíjíme. Zabíjíme je proto, že pro ně není dostatek místa. Zabíjíme je, protože je jich prostě moc. Psi jsou usmrcování s péčí a láskou. Zvířata, která se berou do usmrcovací místnosti jsou mazlena a hlazena. Jakmile jsou zvířata na stole, jsou držena a hlazena. Oholí se jim noha a vpíchne se jim uspávací a usmrcovací látka. Používá se fenol barbital. Do 3-5 sekund je zvíře mrtvé. U koček to není tak lehké, protože jejich mozky jsou menší a proto je látka nezasáhne tak rychle jako u psů. Proto se usmrcují píchnutím látky do žaludku. Do 1 - 2 minut je zvíře mrtvé.
Zaměstnanec příjmu zvířat z ulice:
Staráme se o zvířata, která nám přiveze hlídka zhruba 72 hodin. Zvířata, která by mohla být postrádána necháváme déle a to 10 dní. Rozesíláme dopisy, obvoláváme a prosíme lidi, aby si pro zvíře přišli. Většina nepřijde.
Zaměstnankyně péče o zvířata:
Někteří lidi vůbec neví, že jim zvíře běhá po ulici. My jej vyzvedneme a postaráme se o jejich zranění. Máme tu štěňata co jsou moc malá na to, aby jedla granule. Je potřeba je kojit. Veterinář říká, že to nemá cenu, že se musí krmit každé 3 hodiny, ale já to chci dělat. Já chci zachránit ta štěňata.
Veterinář:
Zvířeti na příjmu se udělá veterinární prohlídka a pokud projde, je dáno k adopci. Prvně prohlídneme zdraví,
čistotu, uši, oči a zuby a pokud je vše v pořádku a zvíře je zdravé, je vakcinováno a jde do adopční klece. Doufáme, že do dvou týdnů si jej někdo adoptuje. To ale nebývá vždy.
Zaměstnanec adopcí:
Některá zvířata tu jsou více jak 2 týdny. Většinou ta pěknější nebo ta, která nám obzvláště přirostla k srdci. Pokud se taková adoptují, cítíme se dobře a doufáme, že se budou mít lépe než když k nám přišli.
Zaměstnankyně péče o zvířata (nahráno při uspávání):
Kdybych neměla ráda zvířata, tak tu nepracuji. Miluju zvířata. Nemám ráda co dělám. Euthanázie mě opravdu bolí, ale vím, že to musím udělat, protože jinak by zvíře dlouho a bolestivě umíralo, když by skončilo pod koly aut, nebo by bylo týráno nějakými dětmi či kočky, které by napadl pitbull. Poprvé, když jsem se setkala s euthanázií a uspávala jsem 115 zvířat denně, přišla jsem domů a byla naštvaná na všechny lidi. Viděla jsem štěně na stole. To štěně se na mě dívalo těma velkýma hnědýma očima co říkala: "Proč já? Co jsem udělalo špatně"? Když uspáváme fenky se štěňaty, pak uspíme nejdříve fenku až pak štěňata, protože víme, že fenka cítí ke štěňatům velké pouto a bude ji bolet pokud bude štěně kňučet nebo pískat. Je pro mne strašné uspávat zvíře o které jsem se starala. Jsem naštvaná na lidi co přivedou 12 malých psů na adopci a je mi zle z toho, že se jich nemůžu zeptat: "A kolik psů jste už adoptovali"? Někteří dovedou týraná zvířata a vy chcete něco říct a nemůžete a tak si jen pomyslíte: To vy za to můžete, protože kvůli takovým se zabíjí.
Zaměstnanec adopcí:
staráme se o 40 000 koček a psů za rok a to je nepřijatelné. Dříve to bylo až 70 000 než jsme přestali brát všechny. Humane Society je tu proto, aby učila lidi být laskavý ke zvířatům k prevenci krutosti ke zvířatům. Každý kdo se zbaví zvířete by sem měl přijít a podívat se na to jak je to zvíře uspáno a možná bude příště víc přemýšlet než si to zvíře pořídí. Některá zvířata, která mají být usmrcena se velmi bojí. Cítí z místnosti smrt. Jediné co mají je svůj život a my nechceme, aby cítili nějakou bolest. Pokud jsou tedy moc napjatí před uspáním, jsou jim podána sedativa, aby byli klidnější. Po tom co se zvířata uspí, umístí se do barelu a do mrazícího boxu. 3x týdne si pro ně přijede vůz z kafilérky.
Zaměstnankyně adopcí:
fena uteče, pak porodí štěňátka a majitelé řeknou ty jsou krásná, ty jsou roztomilá, jenže za 4 týdny pochopí, že je nemají kam dát, tak je zanesou k nám. To se samozřejmě bude opakovat. Jediná možnost je fenu nechat vykastrovat. Proto my jsme ti co je potom musí usmrtit i když jsou štěňata zdravá, krásná, nikdo je prostě nechce. Nemůžou tu být napořád když si je nikdo neadoptuje.
Zaměstnanec adopcí:
Nemyslím si, že když lidem řekneme, že 15 mil. psů a koček v této zemi každý rok usmrtíme by je přesvědčilo, protože to nejsou jejich zvířata. Myslím, že bychom měli udělat program, kde by se lidem řeklo: "Nechceš aby tvůj pes čůral na koberec - vykastruj ho. Nechceš, aby kocouři mňoukali celé dny pod okny - vykastruj je. Nechceš, aby chodil domů kocour s ránami po těle - vykastruj ho. Nechceš, aby pes přeskakoval plot, protože cítí fenu - vykastruj ho". Potřebujeme právo, ve kterém bude stát, že útulek nemůže přijmout zvíře, pokud nebude vykastrované. A pokud to tak nebude, pak bude majitel právně postihnutelný.
Zaměstnankyně adopcí:
Někteří zaměstnanci to tu nevydrží a odejdou s nervy pryč. Nejenom, že se staráte o zvířata, ale také musíte mluvit s lidmi, pracovat s lidmi, pracujeme 8 hodin denně i s lidmi, kteří se nám nelíbí. Často jsme naštvaní, pláčeme. Ale máme i dobré dny. Vím, že pomáhám jen trochu, ale vždy když štěně najde domov nebo že jedno bude žít či ho adoptovala náhradní fenka vím, že jsem pomohla hodně.
Majitel sekce ochrany před krutostí ke zvířatům:
I kdyby jsme dali zvíře každému kdo vejde do dveří nebo je nechávali na ulici, stejně budeme usmrcovat 70% zvířat u nás, protože domovů je prostě málo.