Vzpomínáme na našeho pejska Teddyho
Dnes 1.9. 2009 k nám do rodiny přibyl další člen. Je to pejsek rasy
Bernský salašnický pes
(jen pro informaci - pejsek není s PP a tak nemůže být považován za toto plemeno. Přece jen je o něco menší, nemá správně rozložené znaky jako berňáček a modré oko může značit jiné plemeno v rodě. I přesto je mu velice podobný a tak snad nevadí, že ho tak označuji)
Narodil se 5. 12. 2008 a vzala jsem si jej když mu bylo 9 měsíců. Jmenuje se TEDDY a jak řekla moje maminka hned první den - je to takové malé telátko :)
Jak to začalo: Adoptovali jsme ho od mého známého Honzy. Měl ho od malého štěňátka, ale už se o něj nemohl starat, protože údajně ztratil práci a půl roku žádnou nenašel a na psa mu už nezbyl čas. Teddýska jsem viděla jen jednou a to byl tak poloviční než je teď. Bylo mu 5 měsíců, ale slyšela jsem o něm hodně, protože Honza o něm často vyprávěl. Dokonce jsem mu pro něj sháněla i boudu.
Jeden den mi ale přišel email jestli neznám někoho, kdo by se Teddýska ujmul, že on už ho mít nemůže. Zrovna nedávno mi zemřela moje milovaná Dášenka a Bobíšek zůstal sám. Bylo na něm vidět, že potřebuje kamaráda, protože byl stále smutný. V té době jsme se s rodinou domlouvali, že bychom k Bobíškovi chtěli kamaráda. Jako náhodou se nám ze všech psů nejvíc líbil bernský salašnický pes a tak byla tato zpráva jako povzbuzení k tomu si toto plemeno opravdu pořídit. I když nebyl už malé štěně, dohodli jsme se, že si ho vezmeme. Honzovi jsem tedy volala co se děje a když mi to vše vysvětlil, tak jsem mu slíbila, že se o pejska postaráme a že se snad tady u nás na velké zahradě bude mít dobře a my budeme mít kamaráda pro Bobíška a navíc pomyslného hlídače našeho pozemku. Pomyslného, protože tito psi nejsou určeni na hlídání, ale myslím, že zloděj si nedovolí vejít, když uvidí 50 kilového psa. Rozhodli jsme se pro toto plemeno protože jsou to rodinní psi a s věkem jsou moc hodní. Jen jako mladí jsou jak hrom do police, ale to snad každé štěně.
Honza za pár dní přivezl Teddýska k nám. Čekali jsme na něho venku. Když se otevřely dvěře auta, vyskočilo z něho velké černé tele až jsem si řekla, že ani není možný, že už je tak velkej. Hned začal běhat po zahradě a očmuchávat. Bobíkovi se to ze začátku moc nelíbilo. Vrčel na příchozího psa a hlídal si svoje páníčky. Nakonec ale vše dobře dopadlo a Bobíšek Teddyho přijal. Honza odjel a Teddýsek tu zůstal. Bobíšek byl šťastnej že ho má a hned druhý den spolu spinkali i v boudě spolu.
První dny: Jak jsme zjistili, tak od začátku bylo vše bohužel špatně. Honza asi pejska moc nevychovával. Sám nám říkal, že jej krmil od stolu, nechával ho často samotného, nechal ho si dělat co chce, dokonce ho nechal okusovat mu ruce. Vůbec jsme nevěděli do čeho jdeme, když si ho bereme. Dášenku jsme si sice taky adoptovali, ale jako půlroční kdy byla ještě opravdu štěndo, které stačilo jen učit. Teďa už byl ale skoro roční pes a měl spoustu zlozvyků. Skákal na lidi, na děti, trhal rukávy, kradl a ničil všechny věci, bál se šáhnutí na zadek, protože přes něj nejspíš dostával jak jsme si z jeho chování odvodili, na vodítku táhl jako kůň, bál se v davu lidí, tleskání, bouchání a neslyšel na svoje jméno. Nedal se tím pádem nijak zavolat, nedalo se mu vyhubovat, protože si z toho nic nedělal a utíkal před námi, když jsme se zlobili. Po pravdě jsme byli hodně bezradní. Po prvních pár týdnech jsme ho skoro chtěli vrátit, ale Honza ho už mít nemohl. Proto jsem kontaktovala známého, který cvičil policejní psy, aby mi pomohl. Radil mi několik věcí co s ním, ale to na něj vůbec nefungovalo. Pak jsem kontaktovala chovatelskou stanici salašníků v Brně, ale ti mi řekli, že umí jen učit a ne přenaučovat. Také jsem psala panu Desenskému, aby mi pomohl, ale ten mi řekl, že mám dojet k němu přes půl republiky na skupinové cvičení, že individuálně přes internet nemá čas radit. Když už jsem opravdu nevěděla co dělat tak jsem brouzdala po internetu a našla videa s mexičanem Cesarem Millanem a američankou Victorií Stilwell. Cesar právě v televizní show "Dog Whisperer", česky "Znalec psí duše" a Victora v pořadu "It's me or the dog" česky "Buď já nebo pes" ukazovali jak pracovat se psy, kteří mají zlozvyky. Podle jejich videí jsem začala s Teddym cvičit a kupodivu vše hned pochopil a vše fungovalo jako v televizi. Postupně se z něj začal stávat normální pes. Jediné co mu zůstalo je strach z hlasitých zvuků. Při ohňostrojích je to pokaždé peklo, ale díky Alavisu calming a zapnuté televizi nahlas to zvládáme. Jednou jsem jej vzala na náš koníček Napoleoniku. Vše bylo fajn, ale jak se začalo střílet, tak chytil hroznou paniku a od té doby jsem jej tam nevazala, protože to na něj bylo moc. To jediné se nám přenaučit nepovedlo.
Musím říct, že lidi co nechtějí se psy cvičit od malinka ať už je to doga nebo čivava, neměli by si pořizovat psa. Pes je pes a musí se s ním cvičit jako s dítětem. Nemůže si růst jak dříví v lese. Pak totiž svého pána jenom obtěžuje a když ho dá do útulku tak si ho od tam nikdo nevychovaného nevezme.
Teď už je Teddy úžasný a milý pes, kterého milujeme všichni a nedali bysme ho za nic na světě. Když Bobíšek odešel za duhový most, Tedýska jsme si vzali domů do domu a teď s námi spinká doma u postele a občas v posteli.
Odkud Teddy pochází:
Zjistila jsem, že Honza si koupil Teddýska od paní Blanky Čermákové z Jihlavy. Tato paní nemá žádný web, jen podala inzerát u kterého byly tyto fotečky Teddýskové maminky, tatínka a sourozenců. Pravidelně odchovávala štěňata nejen salašníků, ale i novofoundlandů a její štěňata nemají PP a nejsou očkovaná. Bohužel za mne to není dobrá chovatelka, protože moc dobře věděla, že Teddy má dědičnou vadu oka a proto jej prodávala levně. Chová psy bez PP, tedy se nezajímá o jejich rodokmen a genetiku. Teddy byl odebraný moc brzo, protože ani vrčet při hraní neuměl, tedy nebyl se sourozenci dostatečně dlouho, aby se to naučil. To jsme ho museli naučit my. Navíc 2 měsíce před Teddyho narozením měla další vrh, takže štěňat za rok měla asi hodně. Našla jsem si na ni kontakt, napsala jí několikrát a poslala fotky Teddyho. Přečetla si to, ale neodpověděla ani jednou. Její štěňata ji nezajímají, tedy jí jde evidentně jen o peníze. Já bych si štěně od této paní nikdy nevzala. Naštěstí už psy nechová.
Zde jsou fotky z inzerátu v lednu, kde byl inzerovaný i Teddy a další inzeráty:
Tady jsou fotky Teddýska od Honzy. Škoda, že jsme ho neměli už od štěňátka, byl úžasně roztomilé štěně Teddýsek v Lednu 2009. To mu bylo 6 týdnů. Štěňata se ale mají dávat v 7 týdnech.
Tady jsou fotky z února 2009. To mu jsou 2 měsíce.
Tady jsou další fotky od Honzy. Teddýsek v dubnu 2009. To mu jsou 3 měsíce.
Tady je Teddýskovi 5 měsíců. V této době jsem ho viděla poprvé.
Tady už je mu 7 měsíců
Tady jsou fotky z prvního dne u nás doma v srpnu 2009. Bobík byl tak rád, že má zase kamaráda.
Fotky ze zimy 2009 a první návštěva Honzy. To byl ještě venku s Bobíkem a byl tam s ním rád.
Teddy 2010 a fotky s Miluškou, pejskem od mé sestry i fotka z prvního seznámení. A také druhá návštěva Honzy. Bohužel Teddy po něm moc smutnil a tak jsme mu řekli, že už by ho neměl navštěvovat, pokud si ho máme nechat, protože jen sedí u brány a kňučí.
Teddy 2011
Včera 13.7.2011 v 17. hod. se našemu miláčkovi berňáčkovi Teddýskovi na výletě udělalo hrozně špatně. Stočil se na zem a začal se plazit dokola. Vypadalo to, že zvrací a hrozně slintá. Čenich měl horký. Hrabal aby si schladil břicho, což nikdy nedělal. Jeli jsme ihned k veterináři, který mu v oblasti břicha nahmatal zvětšeninu. Poslal nás ihned na pohotovost, kde mu zjistili, že má převrácený žaludek o 90 st. (torzi). V 18. hod. podstoupil operaci, kde mu jej převrátili zpět a přišili. Do 23.hod. jsem nevěděla jestli to zvládne a nebudou komplikace s nekrotizací stěny jeho žaludku, pak by ho veterinář musel uspat. Když jsem ale zavolala, doktor řekl, že operace proběhla v pořádku a pejsek už leží po operaci a pomalu se probouzí. Byla jsem moc ráda. Za dva dny už by měl být v pořádku, ale bude muset asi ještě brát nějaké léky. Na místě jsem musela složit zálohu 12 tisíc jinak by ho neoperovali. Dohromady to bude celé stát 25 tisíc Kč. Když mi to doktor řekl, tak mi málem spadla čelist! Stála jsem před rozhodnutím - uspat nebo zaplatit. Já neváhala a zaplatila. Nemohla jsem jinak. Naštěstí rodina mne podpořila. Prý to chápou a také by to za něj zaplatili. Je to už skoro člen rodiny. Doktor mi ještě řekl, že se takový zákrok dá udělat preventivně laparoskopicky pouze za 5. tisíc a nikdy by se mu to nestalo. Ten den tam prý měli už třetího berňáčka se stejným případem. Proto kdo máte velkého psa, nechte mu raděj zákrok udělat preventivně po domluvě s veterinářem. Nejenom, že ušetříte, ale mate jistotu, že Váš pejsek bude zdravý a nedostane se až skoro na pokraj smrti jako ten náš. Velkým plemenům se to prý stává často, takže není proč to neudělat. Kdybych to věděla, také ho nechám podstoupit ten zákrok hned, takto málem zemřel.
Tady je fotka s Teďou po operaci. Naše kočka Isiska ho hlídala.
Teddy 2011 - 2012
Teddy 2012 s námi na akci ve Slavkově
Teddy 2013 - 2015. Teddy v březnu 2013 podstoupil kastraci kvůli rvačkám se psy na vycházkách a utíkáním za fenkami. Od té doby nemá s žádným psem problém, je mnohem poslušnější a přestal utíkat.
Naše svatba 2015
Teddy 2015 - 2019
Teďa a jeho kamarádi - Cedrik - samojed, Mates - jezevčík, Xari - choďák, Alan - kříženec špice, Iza - kříženec ovčáka, Kuře - brojler, Agita - kříženec ohaře a Čárlí - kříženec čivavy, Briliant - doga, Lussy - kříženec jorkšíra, Alf - portugal, Oreo - portugal
Teďa prosinec 2018 slaví 10 let
Teďa 2019 - 2020
prosinec 2020 slaví Teďa 12 let. Koupačka a pak hned dobroty. Bohužel nám začal hůř dýchat a také chodit a proto chodíme už jen na krátké procházky.