Mí agapornisové
Vím, že mí rodiče chovali korely a já od mala s nimi se
starala o celou řadu andulek. Měli jsme na ně velkou voliéru. Když nám
zůstala poslední andulka, voliéra se zrušila a zelená andulka Pepík byla
v kleci sama doma. Byli to skvělí papoušci. Byli od narození v ruce a
byli tak ochočení že nám zobali z ruky a dokonce i s úst. Uměli mnoho
různých vět a slov a jedna modrá andulka Lórinka dokonce i svou adresu. Taky vím že jsme měli doma Neofémy a jak jsem později zjistila i
Agapornise.
Pak jsme dlouho žádné papoušky neměli až jsem si jednoho dne
přinesla domů PEPU a to v létě r. 2002.
Byla jsem s kamarádem venku a zašla jako obvykle do zverimexu. Měli tam dva Agapornisy. Jeden Fischerův a jeden Škraboškový. Škraboškový se mi hrozně líbil. Stál tenkrát 350,- což nebylo moc a líbila se mi kulatá bíla klec za 520,-. Peníze jsem měla a tak jsem zavolala mamce a pod podmínkou jsem si ho odnesla i s klecí domů a dala mu jméno Pepa. Agapornisové neumí mluvit ale Pepa se naučil rychle napodobovat slovo Pepík zvukem. Takže to bylo jakoby mluvil. Časem se ukázalo že Pepa je vlastně samička, když snesla vajíčka, ale jméno jí zůstalo. Často poletovala z pokoje do pokoje. Další zajímavá věc byla že jsem si jednou psala na mobilu a zjistila že Pepa dělá zobákem takový cvakavý zvuk ale potichu a tak jsem přestala a poslouchala. Nic. Tak jsem psala dál a zase. Tak jsem zjistila že mi Pepa odpovídá na cvakání čudlíků na mobilu. Vždy když jsem psala smsky tak začala dělat ten zvuk. Na jedné fotce mi pomáhá při učení na maturitu :)
Vždy chtěla všechno co jím ochutnat. Moc ráda se někomu prohrabovala ve vlasech a taky se moc ráda koupala. Její špatná stránka byla že byla velice agresivní. Napadala vše co se k ní přiblížilo. Tužka, brčko, papír...... a nejvíce prsty! Útočila svým zobanem který hravě procvakne prst jako hrozen. Naštěstí to dělala jen v kleci takže je jasné, že ji někdo v kleci hodně zlobil a strkal do ní různými věcmi. A když začly klovat, skončila ve zverimexu. Jinak totiž byla komunikativní, hravá a nebála se. Když si jí ale nikdo dlouho nevšímal tak se naučila cvakat s drátem od klece. Chytla jej do zobáku a několikrát zacvakala, dokud si jí někdo nezačal všímat. Zvuk to byl nepříjemný, takže jsme jí furt nadávali a to se jí líbilo a o to víc to dělala. Když se na ni zakřičelo "Pepine, ticho!" tak hned zapískala zvukem Péépik.
BOHUŽEL PEPA 29.srpna 2007 ráno ZEMŘELA ve své kleci kvůli nemocným ledvinám. Veterinář nám řekl, že předchozí majitelé jí asi nedávali písek.
Pepo, budeš nám chybět!!! Měli jsme tě moc rádi! Dodnes slyším jak na mě voláš.
Chtěla jsem k Pepině kamaráda, protože agoußkové mají být ve dvou. Zkusila jsem ji seznámit se samečkem u kamaráda, ale útočila na něj. Ve zverimexu mi poradili tuhle samičku růžovohrdlou, že se snesou. Dala jsem ji jméno Lutia. Samozřejmě, že se nesnesly a Pepina ji nenechala ani napít, tak dostala Lutia svou klec. Pepina na ni útočila ale i přes klec a neustále takže se nedalo je ani moc dobře venčit. Nakonec jsme ji museli dát jednomu pánovi, který měl také agapornisy ve velké kleci, aby měly klid. Tak se má snad dobře. Pepa zůstala už sama.
Po pár měsících co nám po 5 letech zemřela Pepa jsem si zašla do
specializovaného obchodu s papoušky a zeptala se pána prodavače co si
myslí o záhadné smrti Pepy a dali jsme se do řeči. Řekl mi, že to že měl nemocné ledviny, že se stává často. Měl tam párek mláďat
agapornisů škraboškových zelených a tak jsem se rozhodla, že to s nimi
ještě zkusím, když mi řekl, že tihle nekoušou. Ano, sice nekoušou, ale mají panický strach. Nebyli ručně doktmení, škoda. Tady jsou. PEPA a
PEPINA. Mají oba kroužek 07:
Vždycky jsem ale chtěla mít párek modrého a zeleného a asi o měsíc později jsem našla na internetu inzerát že pán z Ostravy prodává párek agapornisů škraboškových modrého a zelenou a tak jsem ho kontaktovalaa byl tak ochotný, že mi je dokonce přivezl v kleci do Brna. A tady zase máme tyto nové přírůstky ZELENÁ a MODREJ. Mají oba kroužek 04:
Bohužel mi po 3 letech zemřel zelený Pepa na zápal plic. Tak jsem si sehnala jiného agapornise (Fischerova) barvy pastel blue light s tím, že je to samička škraboškového dle ptodavače a dala je s Pepinou k sobě. Čekala jsem mláďata hlavně od páru Zelená a Modrej. Nejdřív se spolu moc nebavily, ale pak se už měly rády. A protože se oba páry snesly, dala jsem je do jedné velké klece v roce 2008, která mě stála 2500Kč. Bílé jsem dala jméno Sněženka. Je bez kroužku, ale je 08.
V létě roku 2008 nám Zelená onemocněla a dosatala límeček. Maminka mi ji venčila po pokoji. Nemohla létat jen cupitat, ale maminka bohužel svou nepozorností nechala Zelenou v pokoji samotnou a ta se po drátech od televize vyšpahala k oknu, tam prokousala díru do síťky na komáry a utekla. Hledali jsme ji tři dny na zahradě, ale bohužel jsme ji už nenašli. Modrej zůstal se Sněženkou a Pepinou. Bylo mi po ní moc smutno. Měla teprve rok.
31.5.2009 se Sněžence a Pepině z ničeho nic z vajíčka podařilo vysedět ptáčátko. Vůbec jsme to nečekali, protože první Pepa snášela vejce pořád a nic z toho nebylo. Dokonce jsem si je i schovávala. Tak jsme pochopili, že Sněženka je Snížek a proto se taky pár hned snesl. Mrzelo nás, že jsme zamíchali dva druhy, ale těšilo nás mít malé ptáčátko. Teď už víme, že se dvě holky agapornisů nesnesou bez přítomnosti samců. První fotka je z doby kdy mu byly 2 týdny. Mláďátko zůstalo s ostatními třemi agoušky spolu a dalo se hned dohromady s Modrým, takže nejspíš samička. Tedy byli opět 4.
Nakonci roku 2009 jsem se rozhodla oba páry dát pryč, protože můj přítel absolutně už nezvládal ranní křik papoušíků, jelikož začal pracovat přes noc a už byl naprosto vyčerpaný. Řekl, že už to dál nesnese, že potřebuje spát a já jsem se musela rozhodnout. Bylo mi to moc líto, ale ptáčci šli naštěstí za lepším. Šli do velké voliéry u jednoho hodného chovatele a budou moct být přes léto venku. Tak jim přeji moc štěstíčka a dlouhý a veselý život. Nikdy jsem je nechtěla dát pryč, ale neměla jsem na vybranou. Velká klec mi zůstane, tak uvidíme jestli třeba časem zase nějakého nepořídíme.
Rokem 2009 Končím s chovem agapornisů.
V roce 2021 na podzim jsem adoptovala 3 agapornisy od jedné paní co se musela stěhovat. Jsou to dva samci v páru a samice Pepina. Ta umí zazpívat melodii co ji naučila majitelka. Klukům říkám Ferdové. Všichni 2 letí bez kroužku. Žlutý ferda bohužel dostal nějakou infekci do peří a škube se. Léčila jsem ho a dostal límeček.
Na jaře jsem k nim adoptovala