Mé myšky
Mé Myšky
Myška byla moje vůbec první zvířátko a dodnes na ni vzpomínám.
Myš byla první zvíře které jsem si přinesla v 11 letech (rok 1995) domů. Byly tedy dvě - dva samečci černý a zrzavý. Mamčina první reakce byla, že mě vyhodí i s nimi. To ještě nevěděla co ji čeká. Moje nevlastní sestra si je vzala s tím, že má doma dvě bílé holky. Jenže pak se jí narodilo 10 mláďátek a protože si všechny nemohla nechat,tak mi jich 5 přinesla. Dvě černé, jedno zrzavé a dvě bílé. Zůstaly mi dvě bílé holky. Dala jsem je z klece do nového akvária,ale jedna holka mi utekla a už se neobjevila. Ta druhá mi tam zůstala a měla jsem ji celkem dva a půl roku! Měla jsem ji moc ráda a dala jí jméno Myš Ellie (podle postavy z Dallasu Miss Ellie). Dala bych jí první poslední a proto byla trochu při těle. Mazlila jsem se sní každý den. Když mi odešla, tak jsem dlouho plakala.
Pak jsem měla ještě nějaké různě barevné myšky. Většinou bílé. Ale musím zde připomenout příběh bílého myšáka, kterého jsem našla jak běhá po nádraží sem a tam a neví kam má jít. Nevím kde se tam vzal, asi ho tam někdo vyhodil, ale bylo mi ho moc líto, tak jsem si ho vzala domů. Byl hodný a tady na fotce je s dřungaračkou Flake. Jednou mi utekl a našla jsem ho u ní a nic si neudělali, tak se chodili občas navštěvovat. Snad mu u mě bylo dobře. Zůstala mi po něm půlka kokosového ořechu,do kterého jsem vyryla jeho jméno - Wolf.
Další příběh je o divokých myškách. V mém pokoji se mi objevila divoká myš. Rozkousala a znečistila mi co mohla,tak jsem se rozhodla ji chytit a odnést do lesa. Udělala jsem to,ale druhý den večer jsem z pod postele slyšela pípání. Byly tam v krabici malá slepá myšátka. Bylo jich 7 a mě došlo,že jsem jim odnesla mámu. Bylo mi jich líto a tak mě napadl nesmyslný nápad. Moje džungaračka měla zrovna narozené mláďátko. Bylo jen jedno a tak jsem zkusila k ní dát myšátka. Co se nestalo, mamina křečice je přijala a chovala se k nim jako ke svým. Stejně tak i malé křečátko. Vyrostli spolu, bylo hezké se dívat,jak je mamina nosí pátky do domečku. Ale divokost se v nich nezapřela a tak až povyrostli, tak jsem je odnesla také do lesa s pytlíkem krmení co jsem jim tam vysypala. Snad to tam ty prďole zvládly! Škoda, že nemám žádnou jejich fotku. Nedávno jsem ale odchytila v domě mladého myšáčka, kterého jsem odnesla do lesa. Tady jsou jeho fotky:
Na vzpomínku jsem si pak jednou přinesla domů ze zverimexu myšáka přírodní barvy s bílým proužkem na čele - Huga.
Tady je můj černobílý myšák Ferdík. Moc se mi líbil jak byl flekatý! Později jsem Ferdíkovi sehnala kamarádku Sněhulku. Miminka nikdy neměli. Vyfocení jsou v přepravkové klícce, jinak se spolu nedali vyfotit. Tady jsou spolu:
Chvilku semnou byla ještě
myška jménem Elizabeth, kterou jsem našla ve zverimexu náhodou. Byla
mezi býlími myškami jediná krásná argente s černýma očima shorthair
satin astrex holčička. Když jsem prodavačce řekla,že ji chci,tak ji
vzala do rukou a byla úžasně vymazlená. Nemohla jsem ji tam nechat.
Vzala jsem si ji domů a přemýšlela kdo ji tam dal. Dala jsem jí jméno
Elizabeth. Když jsem si ji vzala domů měla
průjem, ale správným krmivem u nás ji hned do pár dnů přešel. Pak jeden
den přišla z ničeho nic jedna paní se synem do mojí CHS křečků a ptala
se jestli pro ně nemáme nějakého křečíka na mazlíčka. Křečíka si vybrali
a pak si všimli myšky Elizabeth co měla svou klec mezi klecemi s křečky
a hrozně se jim líbila. Tak jsem jim ji vytáhla a oni se s ní mazlili.
Pak jsem jim řekla jak to s myškou je a že budu ráda, když půjde někam
alespoň na mazlíčka, protože jsem nechtěla aby ji ve zverimexu někdo
koupil pro hada. A na to mi hned řekli, že oni by si ji vzali hned, že
je moc krásná. Nakonec mne umluvili a myšku si odnesli spolu s
křečounkem. Přeji jim krásný a dlouhý život! Později mi psali, že se
mají myška i křečík moc dobře.
A tady je: