Mé Myšky

Tato bílá myška byla moje vůbec první zvířátko (jako myš až třetí) a dodnes na ni vzpomínám. Dala jí jméno Myš Ellie (podle postavy ze seriálu Dallas - Miss Ellie)

Prní myšky jsem si přinesla v 11 letech (rok 1995) domů ze zverimexu každou za 10Kč. Byly tedy dvě a to dva samečci černý a žlutý. Bydleli ve staré kleci po andulce. Mamčina první reakce byla, že mě vyhodí i s nimi. To ještě nevěděla co ji čeká. Moje nevlastní sestra si je odemne vzala s tím, že má doma dvě bílé holky a že je dá po párech, že se kluci nesnesou. Jenže pak se jí narodilo 10 mláďátek a protože si všechny nemohla nechat, tak mi jich 5 přinesla zpátky. Dvě černé, jedno zrzavé a dvě albínky. Rozdala jsem je mezi kamarády a zůstaly mi dvě albínky, které nikdo nechtěl. Dala jsem je z klece do nového akvária co mi přinesl táta, ale jedna holka mi utekla a už se neobjevila. Ta druhá mi tam zůstala a to byla Myš Ellie. Měla jsem ji zhruba jeden a půl roku a odešla mi, když jsem byla týden na škole v přírodě. Máma mi to tam napsala přes pohled. Měla jsem ji moc ráda. Dala bych jí první poslední a proto byla trochu při těle. Mazlila jsem se sní každý den. Když mi odešla, tak jsem dlouho plakala.

Po Myš Ellie jsem měla ještě další různě barevné myšky, ale nemám žádné jejich fota. Bylo jich celkem 6, ale nikdy jsem je nerozmnožovala, byli to jen mazlíčci. Většinou to byly albínky. Od koho jediného fotku mám je bílý myšák Wolf, kterého jsem našla jak běhá u nádraží sem a tam a neví kam má jít. Nevěděla jsem kde se tam vzal, asi ho tam někdo vyhodil a tak jsem si ho vzala domů. Bylo to v r. 2005. Wolfík hodný a tady na fotce je s dřungaračkou Flake. Jednou mi utekl a našla jsem ho u ní a nic si neudělali, tak se chodili občas navštěvovat. Bylo to velmi nezvyklé, protože normálně se myš s křečkem nesnesou. Zůstala mi po něm půlka kokosového ořechu, do kterého jsem vyryla jeho jméno - Wolf. Ten kokosák pak dědili různí mí křečíci.

Další příběh je o divokých myškách. Bylo to v r. 2006. V mém pokoji se mi objevila divoká myš. Rozkousala a znečistila mi co mohla, tak jsem se rozhodla ji chytit a odnést do lesa. Udělala jsem to, ale druhý den večer jsem z pod postele slyšela pípání. Byly tam v krabici malá slepá růžová myšátka. Bylo jich 7 a mě došlo, že jsem jim odnesla mámu. Bylo mi jich líto a tak mě napadl bláznivý nápad. Moje džungaračka měla zrovna narozené mláďátko. Bylo jen jedno a tak jsem zkusila k ní dát myšátka. Co se nestalo, mamina křečice je přijala a chovala se k nim jako ke svým. Stejně tak i malé křečátko. Vyrostli spolu a bylo hezké se dívat, jak je maminka nosí zpátky do domečku, protože myšky byly jak z divokých vajec. Ale divokost se v nich nezapřela a začaly skákat po krytém akváriu a já se bála, že mi utečou. Snažla jsem se je moc nemazlit, aby si nezvykly na ruce a tak jak byly dost velké jsem je odnesla také do lesa s pytlíkem krmení co jsem jim tam vysypala. Snad to tam ti prckové zvládli. Škoda, že nemám žádnou jejich fotku. Nedávno (v srpnu r. 2020) jsem ale odchytila v domě mladého myšáčka, kterého jsem odnesla do lesa a nafotila si ho tak se můžete podívat jak vypadají takové divoké myšky:

Na vzpomínku na divoké miminka myšek jsem si v r. 2006  přinesla domů ze zverimexu myšáka přírodní barvy s bílým proužkem na čele - Huga.

V roce 2007 jsem jsem si ze zverimexu přinesla černobílého myšáka Ferdíka. Moc se mi líbil jak byl flekatý. Později jsem Ferdíkovi sehnala kamarádku Sněhulku. Miminka nikdy neměli takže jsem klasické myšky vlastně nikdy neodchovala. Tady jsou spolu:

V r. 2010 jsem už myšky neměla, protože mému novému příteli dnes manželovi myšky velmi zapáchaly a tak jsem si další nepořizovala, ale objevila jsem ve zverimexu naprosto nádhernou myšku v barvě yellow satin astrex - holčičku, které jsem dala jméno Elizabeth. Byla mezi býlími myškami jediná takto krásná. Když jsem prodavačce řekla, že ji chci, tak ji vzala do rukou a byla úžasně vymazlená. Nemohla jsem ji tam nechat na zkrmení. Vzala jsem si ji domů a přemýšlela kdo ji tam dal. Když jsem si ji vzala domů měla průjem, ale správným krmivem u nás ji hned do pár dnů přešel. Po pár měsících kdy si přítel stále stěžoval na smrádek přišla jedna známá se synem do mojí CHS křečků a ptala se jestli pro ně nemáme nějakého křečka na mazlíčka. Křečka si vybrali Bíďu - dlouhosrstého černobílého a pak si všimli myšky Elizabeth co měla svou klec mezi klecemi s křečky a hrozně se jim líbila. Tak jsem jim ji vytáhla a oni se s ní mazlili. Pak jsem jim řekla jak to s myškou je, že příteli vadí její pach a že ji mám jen aby neskončila u hada. A na to mi hned řekli, že oni by si ji vzali hned, že je moc krásná. Věděla jsem, že bude mít krásný deomov a Elizabeth si tedy odnesli spolu s Bíďou (samozřejmě zvlášť). Přeji jí krásný a dlouhý život. Později mi psali, že se mají myška i křeček moc dobře.

Tady jsou fotky Elizabeth:

Rokem 2010 jsem skončila s chovem myšek z důvodu rozšiřování chovu křečků a činčil.