Chov Kanárka

Kanár - serinus canarius

Původně v 15.století měli kanárky jen bohatší vrchnosti Jižní Evropy. Přezdívalo se mu "cukrový ptáček" proto, že měl údajně rád cukrovou třtinu. Bavil panstvo svým hlasem a proto Španělé téměř sto let drželi na jeho chov monopol tím, že prodávali jen samečky, kteří na rozdíl od samiček zpívaly. Až teprve koncem 16. století se jeho rozšířil do Itálie, přes Tyrolsko do Německa a pak už do celé Evropy. Teprve v Tyrolsku se chov kanárků rozšířil a to v okolí města Imst nedaleko Innsbrucku kde bylo velké množství rudných dolů převážně na stříbro. Kanáři zde byli chováni ve velkém množství horníky jak pro práci, tak i pro zábavu. Dnes již na tomto místě nenajdeme žádné stopy po chovech kanárů. Část horníků po vytěžení dolů odešla počátkem 18. stol. do Německého pohoří Harc, kde hlavně v městečku St. Andreasberg založili nové domovy a nalezli výnosné zaměstnání v nových rudných dolech. Přirozeně si s sebou přinesli i nepostradatelné kanárky. Založili zde další slavnou etapu chovu již pojmenovaného Harckého kanára. Z těchto dob se také traduje nejhojnějíší užívání kanárů horníky v dolech. Proč vlastně horníci do dolů kanáry brali? Při své práci byli kdysi, stejně jako dnes, ohrožování důlními plyny. Tyto nebezpečné plyny nebo pokles koncentrace kyslíku horníci kdysi sledovali různými způsoby, například zapálenou svíčkou na hornické helmě, která shasla pokud byl nedostatek kyslíku. Od roku 1815 se začala užívat Davyho bezpečnostní lampa, která informovala výškou nebo zabarvením plamene o výskytu plynů. Ale jedním z nejčastějších a nejlevnějším způsobem detekce tohoto důlního nebezpečí bylo užívání ptáků, nejčastěji kanárů. Byli zkoušeni i jiní ptáci nebo později dokonce i myši, ale kanár svým nepřetržitým zpěvem, světlou barvou a neustálým pohybem byl ideálním objektem v tmavém prostředí dolů. Poslední zpráva od BBC z roku 1986 hovoří o vyřazení zbývajících 200 vysloužilých kanárů z britských dolů a jejich úplném nahrazení elektronikou.

Kanárci jsou křehká stvoření a proto manipulace s nimi musí být velmi opatrná. Při pouštění počkáme, až se kanárek sám vrátí zpět do klece ke krmení. Je nejlepší ho nalákat na senegalské proso nebo jiné oblíbené krmení. Pozor na okna a zrcadla. Kanárek si lehce může způsobit velmi vážné zranění či smrt pokud do nich narazí. 
Pokud budeme chovat jednoho kanárka, většinou nás přijme jako společníka. Musíme mu pak věnovat dostatek času, jinak bude trpět samotou a bude apatický. Kanárek nijak neocení hračky. Plastoví ptáci, zrcátka či houpačky jim společnost nenahradí tak jako andulkám. Pokud nemáme možnost být s kanárem alespoň několik hodin denně, pořídíme si raději dvě samičky. Velmi dobře se bude pospolu cítit i celá skupina. To již však budeme potřebovat prostornou voliéru. Dva samotné samečky spolu nedoporučuji, budou se klovat. Kanáry bez obav můžeme chovat se všemi mírumilovnými druhy ptáků – například zebřičky, chůvičky, rýžovníci, amadiny, holoubek diamantový, křepelka čínská, neofémy, korely, pap.nádherný, kouřový a alexandrin. Kanáři žijí něco mezi 5 - 8 lety.

Pohlaví

Samečci kanárků se poznají pouze díky nádhernému zvučnému zpěvu. To ale až sameček dospěje. Každý sameček má svůj osobitý hlas a svoje tóny, takže při chovu kanárků je samčí zpěv jako koncert s různými zvuky. Samečci se od sebe zvuky i učí a proto je chovatelé chovají blízko sebe, aby odchovali co nejzvučnější kousky. Samičky kanárků jen lehce "pípají" jako zebřičky což je příjemné pro ty, kteří nemají moc v lásce stálé zvuky. Další metodou je rozpoznat pohlaví kanárů dle kloaky. U samice kloaka skoro nelze cítit, u samce je cítit tzv. špunt, takový výstupek znatelný pohledem i pohmatem. Důležité je stáří ptáků. Takto lze poznat pohlaví jen u právě vylíhlých mláďat. Při dospívání se rozdíly ztrácí. V dospělosti se dá pohlaví podle tvaru kloaky opět určit. Pokud nakupujeme na burze, kde jsou ptáci stresování a nezpívají tak se nám může tato metoda hodit.

Klec

Kanárci potřebují přeskakovat z bidýlka na bidýlko a proto je potřeba jich mít více v řadě alespoň 10cm od sebe. K tomu slouží dlouhé klece s rozměrem alespoň 70cm na délku. Ideální je mít kleci větve a větvičky různých průměrů tak jako v přírodě, aby kanárci trénovaly prsty. Na silnějších větvích s 1,5cm min. sedí, aby jim nepřerůstali drápy. Nezbytnou výbavou je miska, napáječka, písek na trávení s mušlemi, minerální kámen na obrušování zobáku, sépiová kost na doplnění vápníku a koupelna. Jako podestýlka je nejvhodnější kukuřičná drť z klasů po vyjmutí semen. Klec musí být na klidném a vyvýšeném místě, ne u okna aby na kanárka nesvítilo přímé slunce a nefoukalo na něj, ale také ne na tmavém místě.

Krmení

Základem stravy kanárů je směs ze 1/4 semen z řepky olejné, 1/4 lesknice, 1/4 loupaný oves a 1/4 vše ostatní - slunečnice, máku, proso, senegalské proso, pšenice, semeno konopí, semeno lnu, pohanka, mohár a salátové semínko. 

Kanáři krom zrní potřebují zeleninu a ovoce - kousky jablka, hrušky, broskve, banánu, pomeranče, mandarinky, hroznového vína. Ze zeleniny jsou oblíbené okurky, ředkvičky, strouhaná mrkev, červená řepa, salát, špenátové listy, mangold, mladé cibulky, kapusta, sojové výhonky, vařené brambory a meloun. 

Důležité jsou i čerstvé bylinky - šťovík, lebeda, merlík, pelyňek, pampeliška, jitrocel, tráva, ptačinec, nať petžele nať mrkve, nať celeru, kokošku pastuší, penízek rolní, starček přímětník, jetel, řebříček, heřmánek, pcháč, vratič, jílek ozimý, lipnici, srhu, mléč, třezalku, kostival, kopřivu a naklíčené zrní. V zimních měsících můžeme vysévat nepř. hrách, čočku, řepku, pšenici, oves.

Každé 2-3 týdny se dává kanárům uvařené vejce či žloutek na 8.min. či míchanice ze strouhanky, nastrouhané mrkve na doplnění karotenu a vařeného žloutku. Dají se zakoupit i vaječná krmiva přímo pro kanáry. Dnes jsou už i červené s červeným barvivem na udržení oranžové barvy kanárka. Dalšími bílkovinami jsou mouční červi, larvy bráněnky či mravenčí kukly.

Odchov

Rozhodneme-li se pro chovný pár, musíme se připravit i na odchov mláďat. Pro kladení vajec, sezení na nich i péči o mláďata potřebují kanárci hnízdo. V chovatelských potřebách zakoupíme hnízdní košík polokulovitého tvaru, který upevníme na stěnu klece. Samičce nabídneme různý materiál na stavbu hnízda - trávy, mech, seno, sisalová vlákna. Čím větší nabídka, tím lépe. Ihned jak samička dostaví hnízdo, začne postupně snášet vajíčka. Bývá jich až šest. Vejce z hnízda opatrně odebíráme a nahrazujeme je podkladky. Samičce je vrátíme, až s celým kladením skončí. Tím zabráníme, aby vývoj zárodků byl nerovnoměrný. Samička sedí na vejcích přibližně čtrnáct dní, sameček ji při tom krmí. Vylíhnutá mláďata potom krmí společně. K odchovu ptáčat potřebujeme speciální krmnou směs určenou pro hnízdění, tzv. měkké krmivo, které je v obchodě s chovatelskými potřebami k dostání. Po dobu hnízdění potřebují ptáci naprostý klid. Asi v sedmi dnech mláďata otevírají oči, po dvanáctém se začíná tvořit jejich peří, po osmnáctém již opouštějí hnízdo. Zcela samostatná jsou však až ve stáří jednoho měsíce.

Chovatel, který se chce zúčastnit soutěží, musí svoje mladé kanáry opatřit předepsanými kroužky. Rozměry kroužku jsou: vnější průměr 4 mm, vnitřní průměr 2,9 mm a výšky 4,8 mm. Kroužek obsahuje tyto údaje:
1. CZ
2. číslo chovatele
3. rok narození kanára (poslední dvojčíslí)
4. pořadové číslo kanára
Počínaje rokem 1998 musí být kroužky barevné. Barvu pro daný rok určuje COM.

Chovatelé se specializují a dělí kanáry na barevné, postavové a zpěvné. Další specializace jsou kříženci.

Barevní kanáři - zde se nejvíce hodnotí barva a postava. Barevných mutací existuje cca 400, není jednoduché se v nich orientovat. Krom barvy se hodnotí postava. Zvláštní důraz je kladen na mohutnost a zavalitost.

lipochromoví  – (bez melaninu v peří) sem patří většina světlých barev jako žlutá, oranžová, bílá, červená, slonovinová, mozajka

melaninoví - což jsou všechny tmavé barvy jako černá, hnědá, zeslabená černá, achátová, isabelová, opál, pastel, topasová, jaspisová, phaeo, satén, kobaltová. 

Kanáři postavoví - zde se hodnotí tvar těla. Kanár se musí i vhodně předvést. Musí skákat z bidla na bidlo dle řádu. Dále se hodnotí tvar opeření. U kadeřavých musí mít všechna pírka zakroucená tak jak to má být. U chocholatých se hodnotí tvar chocholky a případně i kresba.

- kadeřaví (severní holanďan, francouzský trubač, italský gibber, švýcarský, podovanský)

- postojoví (belgický hrbáč, skotský hrbáč, japonský hrbáš, mnichovský hrbáč)

- postavoví (border, fife, norwich, yorkshire, bernský, španělský)

- chocholatí (gloster, crested, lancashire, barevný)

- lizardi (lizard, london fancy, zlatý, stříbrný, modrý, červený A, červený B)

Zpěvní kanáři - každé plemeno zpěvného kanára má předepsaný zvukový projev, kterému se musí pták co nejvíce přiblížit. To jsou tzv. túry. Jsou 3 druhy hlavních túr, každá má ještě další menší pododdělení, celkem tedy 9 túr, které musí pták zvládnout. A aby to bylo ještě těžší, posuzují se kanáři ve čtyřčlenných kolekcích, každá kolekce má na projev pouze 30 minut. Stačí, aby jeden pták ze čtyř zaváhal a celá kolekce je mimo hru.

- harcký – dutopěvci

- belgický bublák – malinois

- pařížský smet - červení

- španělský – timbrados

- američtí - singers

- tyrolský slavík

- zpěvní barevní kanáři

Kříženci - cílem chovu kříženců je vytvořit něco nového, pěkného, hezky zbarveného. Hodnotí se u nich především zbarvení.

- kříženci mezi kanárem a jiným ptákem (například kanár x hýl /čížek ohnivý /čížek lesní/ stehlík obecný)

- kříženci mezi evropskými ptáky (například zvonohlík x zvonek)

- kříženci mezi exotickými ptáky (například čížek mexický x čížek ohnivý)