Chov Agapornise
AGAPORNIS
Africký ptáček lásky neboli African Lovebird a také
Agapornis neboli papoušík (Agapornis nigrigenis).
Proč se jmenují zrovna
ptáci lásky?? Agapornisové tvoří páry na celý život. Pokud jim zemře
partner, hůře se uchylují k jinému. V zajetí mohou vytvořit pár i ptáci
stejného pohlaví, pokud nemají na výběr . Mají se ale stejně rádi jako klasický pár. Samice jsou dominantní, ale pokud jsou v párech, které si samy vyberou nebo mají dostatečně velkou voliéru, mohou žít i ve skupinách po párech. Samostatný jedinec je páry atakován a utlačován. Pokud se chystáte pro
zakoupení tohoto krásného papoušíka, pamatujte si, že pokud to nebudou
mláďata ale dospělí ptáci kteří se k sobě tulí, je to pár, který by jste
od sebe neměli oddělovat a tím pádem si vzít oba dva. Může se stát, že
to ale bude pár stejného pohlaví, což je výhoda pro ty, co nechtějí
vychovávat mláďata. Vždy je lepší mít papoušíky v párech. Samotní mají často problémy s chováním, protože se nudí. Ve dvou si spolu mohou hrát, čechrat si peří atd. Bohužel u některých druhů těchto papoušíků nelze rozeznat pohlaví
pouhým okem. Někteří sice tvrdí, že lze pohlaví rozeznat
dle ocasu nebo pánevních kostí (samička je má dál od sebe) ale dle mé
zkušenosti to není vždy pravdivé. Samice se poznají tak, že začnou snášet vajíčka. Pokud nemají plodného partnera, pak snáší vajíčka neoplozená a musí se vyhazovat, aby se samička nestresovala sezením na mrtvé snůšce. Nesnažte se agapornisy seznamovat s jinými malými papoušky jako jsou andulky. Agapornis dokáže andulky velice ošklivě poklovat vzhledem k jejich většímu zobáku a je málo případů kdy se spolu snáší.
Papoušíci jsou menší než papoušci. Zhruba ve velikosti andulky, ale mají krátký ocásek. Narozdíl od andulky mají ale silnější zobák a neumí se naučit mluvit. Jsou to ptáci, kteří oživují obydlí svými pestrými barvami, zvučnými hlasy a temperamentním chováním. Je možno je chovat ve venkovní voliéře, ale přes zimu je nutné je zazimovat v teplé místnosti. Přes noc ve voliéře může být i nižší teplota, ptáčci se v kleci zahřejí, ale přes den je maximum + 10 st. C. Pak musí dovnitř. Pokud se rozhodnete pro to mít agapornisy, pamatujte si, že agapornis není ptáček na hraní pro děti. Papoušci jsou jako malé děti a pokud mu děti nechtěně ublíží, bude si to pamatovat a začne na ně být zlý a bude klovat vše co se hýbe. Jeho zobáček dokáže procvaknout prst či počítačový kabel a ochočíte jej pouze pokud budete mít dostatečnou trpělivost jakožto u každého papouška. Ideální je si pořídit rovnou ručně dokrmené mládě nebo mládě odchované rodiči, ale denně bráno do rukou a tedy na člověka zvyklé. Voliéroví ptáci odchovaní rodiči jsou plaší a jsou spíše jen opět do voliéry nebo pouze na dívání. Pak ale papoušíka nemůžete nechat létat po místnosti, protože ze strachu naráži do oken apod. Pokud chcete papoušíka ochočit, nejdříve papouška ochočujte pamlsky nabízenými z ruky, později ptáčky vypusťte a lákejte je v sedu s pamlskem v ruce. Ideální je například senegalské proso na klasu. Papoušíci jsou velmi zvědaví a pokud je částečně ochočíte, přiletí k Vám za pamlskem sami. Nikdy je prosím nehoňte zpět do klece. Ptáčky tím stresujete a ztrácí k vám pak důvěru. Stačí do klece nachystat krmivo nebo nějaké dobroty, které běžně nedostává a ptáček se sám vrátí do klece i na přenocovaní.
Zvuky a zpívání
Nenaučíte ho tedy mluvit, zato umí napodobovat různé zvuky věcí, telefonu i zvuky vašeho hlasu. Je možno jej naučit reagovat na jméno a na zavolání přiletí. Tento malý papoušík se dožívá až 15 let, proto si jej nepořizujte z rozmaru, ale s plánem na tuto dobu. Papoušíci jsou jedni z nejtišších papoušků vůbec. Po ránu sice vydávají ostřejší "pískot", ale ve srovnání s ostatními papoušky to nestojí za řeč. Nešvitoří stále jako andulky a často bývají i hodně potichu. Pokud chcete, aby se ozývali, stačí zapnout televizi nebo rádio. Nejraději začínají zpívat kolem
6. hodiny ranní, kdy vychází slunce jakožto většina ptáků.
Klec
Papoušíci potřebují tak velkou klec, ve které se budou moci alespoň krátce proleťět. Papoušíci
mají velkou potřebu létat a ukonejšují ji prudkým máváním křídel v
kleci, čímž rozviřují po místnosti prach a nečistoty z krmiva. Nedoporučuji u jakýhkoliv papoušků mít vkleci dole mříž přes kterou propadává jídlo. V přírod jsou papoušci zvyklí sletět na zem a dojídat spadené zbytky což ale přes mříž nejde. Tak se papoušci naučí jíst jen to co jim chutná, protože k ostatnímu co poprvé vyhodí se už nedostanou. Lehce zklouznou jen k zobání nejtučnější slunečnice, tedy jednodruhové stravy, která vede potom k problémům s vnitřnostmi a brzkému úmrtí. Agapornisové
vyžadují vyšší vlhkost vzduchu. O to se postarají pokojové rostliny
nebo akvárium. Jinak dochází k poškození peří a to hlavně u potomstva.
Je dobré agapornisům poskytnout k přenocování budku (obydlí) nebo jiný úkryt. Rádi se do
ní přes noc uchylují. Klec by měla být posazená tak, aby nejvyšší větev
byla výš než oči člověka. Velmi rádi totiž sedí na nejvýše položené
větvi aby měli přehled nad okolím. Umístění klece je nejvhodnější blízko okna, ale
ne tak aby na ptáčky šel průvan nebo polední slunce. Oboje znamená pro
agapornise nemoci nebo přehřátí a smrt. Nejlepší je roh místnosti u okna na straně kam nesvítí slunce nebo výklenek. Pokud usínáme hodně pozdě, je dobré před večer a
noc zakrýt klec s papoušíky nějakou látkou, aby měli 12ti
hodinový noční klid. Také je možno se tímto vyhnout jejich zpívání v
raní hodině. Zpívat pak mohou přes den.
Jakou si vyberete klec či voliéru je na vás. Čím větší, tím ale lepší.
Výbava klece
Větve - Rozvětvené větve
ovocných stromů na sezení, ozob a broušení zobáčků jsou to nejdůležitější. Větve by měly mít různé tloušťky, aby na nich ptáčci mohli sedět tak jako v přírodě. Tedy ideální je uříznout celou rozvětvenou větev a udělat z ní v kleci jakoby strom. Pokud chce mít v kleci pouze větve položené na délku, vybírejte tak silné, aby je papoušíci neobejmuli dokola jinak jim budou přerůstat drápky. Nepoužívejte plastové bidýlka, protože ta jsou právě moc tenká. Pak tedy můžete mít mimo klec sedací strom kam si mohou ptáčci sedat a vykonávat potřebu. Pokud je za to na jejich stromě budete odměňovat, budou ji vykonávat právě tam a nemusíte mít strach, že by káleli všude po bytě. Minimální velikost klece na agapornise je v. 65x d.55x š.35. čím větší klec, tím více zábavy se do ní dostane.
Napáječka -
pro ptáky by měla být nejlépe střední velikosti, aby se mohla každý den voda vyměňovat
a nekazila se. Agapornisové si rádi ve vodě namáčí semínka a další krmivo a ušpiní si tak velmi rychle vodu. Vodu nemůžeme nechat pouze v koupelničce, protože v té si ptáci smývají prach a nečistoty z peří a ty potom nemohou pít.
Krmítko - musí být pevně připevněno jinak jej papoušíci budou vyhazovat a otáčet.
Nejlépe se mi osvědčila velká shora dávkovací krmítka s velkou spodní
výpustí nebo čiroká krmítka, aby se ptáčci mohli přehrabovat v zrníčkách a měli dostatek krmiva po celý den.
Koupelna - je velmi důležitá pro ptáčky. Musí si umýt špinavé peří od nečistot a prachu, aby byli stále zdraví. Můžeme je nechat koupat i mimo klec například v talířích s vodou. Tam mohou pořádně roztáhnout letky a promýt si peří i pod křídly. Koupelnu je potřeba čisti každý den a vyměňovat v ní vodu.
Hračky - tito ptáčci
potřebují šplhat a tak jsou pro ně vhodné různé šplhací hračky jako
provazy s dřívky, žebříčky, atd. Rádi si hrají s různými zavěšenými hračkami jako je svazek klíčů nebo roští či plastovými hračkami určenými pro andulky. Zrcátka považují za konkurenci narozdíl od
andulek a klovou do nich. Také velmi milují houpačky. Musí být
však silné tak aby je ptáček nerozkloval. Nejlépe pro středního papouška.
Stelivo - Klec by měla být vystlána speciálním pískovým papírem pro ptáky, nebo alespoň
papírem do tiskárny. Noviny či časopisy jsou napuštěny
pro ptáčky jedovatými barvami a proto se od jejich používání upustilo. Velmi dobrá je taky kukuřičná podestýlka. Výkaly se na ni nalepí a vsáknou. Nedoporučuji podestýlky z recyklátu jako je Asan, Kaytee nebo hobliny. Pokud ptáček spolkne kus z těchto podestýlek, pak mu uvízne v krku a zemře velmi zdlouhavou smrtí vyhladověním. Stejně tak bentonitové nebo silikátové podestýlky pro kočky, které by ptáci neměli konzumovat zkrz strukturu a funkci podestýlky. Naopak pískové papíry jsou velice vhodné, protože písek k životu ptáci potřebují.
Písek - životně důležitý pro ptáky. Ptáčci jej konzumují, protože zrnka písku rozmělňují
ptáčkům v žaludku zkonzumovanou potravu a tím si chrání celé trávicí
ústrojí. Ptáček bez konzumace písku může mít velice rychle trávící
problémy. Pokud jej mají nedostatek, můžete si všimnout, že se
prohrabují v hlíně zasazených pokojových rostlinek a snaží se
zkonzumovat drobné kamínky. Velmi dobré je také přidávat k písku grit pro ptáky, který obsahuje kousky cihel, uhlí, mušlí a štěrku, které ještě lépe napomáhají trávení potravy.
Budka či úkryt - Ptáci se rádi schovávají ve větvích mezi listím. V kleci se ale nemají kde schovat a snaží se natlačit na kraj klece. Místo bez úkrytu je stresuje. Můžete nad oblíbené spací místo dát jakýkoliv úkryt z čehokoliv, aby měli ptáčci pocit jistoty, ale zároveň nesmí být moc malý, aby z něj měli strach. Budku využívají hlavně ke snůšce. Samec vejde jako první a obhlédne si velikost budky, pak si prohlédne budku samice. Pokud se jim budka líbí, začnou nosit do budky stavební materiál na hnízdo. Musíme jim pak poskytnout ubrousky - nebarvené, neparfemované, seno, drobné větvičky atd. Nikdy ne vatu.
Další výbava je na majiteli. Pokud chcete aby byli vaši ptáčci šťastní snažte se je zabavit co nejzajímavějšími hračkami. Vaši ptáčci Vám to oplatí vtipností, vynalézavostí a hravostí, ze které budete mít radost nejenom vy.
Krmení
Agapornisové
jsou afričtí papoušíci a každý druh žije na jiném území Afriky. Jejich
strava je ovšem podobná. Semena trav, semena rostlin, květy rostlin, bobule a plody, ovoce,
zelenina, zelené krmení a bylinky, písek a samozřejmě voda. V přírodě konzumují papoušci ovoce nedozrálé a tak bychom jej měli papouškům podávat. Ve specializovaných obchodech či na internetu naleznete speciální kvalitní krmivo určené pro Agapornisy a to od značek Versele laga Prestige, Deli Nature, JR Farm,
Manitoba, Cunipic, Vitakraft a Witte molen Puur. Tyto značky velmi doporučuji pokud chcete mít agapornise zdravého. Směsi můžete samozřejmě i míchat do sebe. Pokud nechcete, aby se papoušík stravoval pouze jednostranně a tím si ničil orgány, krmte jej tak, aby si pro to co vyháže z misky mohl slétnout na zem a tam si mohl dozobat zbytky. Jakmile probere zbytky i na zemi, pak teprve doplňujeme zásobu znovu.
Kromě směsi pro papoušíky se krmí agapornisové nedozrálým či dozrálým ovocem, bylinkami, zeleninou, vařeným vejcem, naklíčenými semeny, máčeným granulátem Nutribird, drcenými skořápkami, ořechy, máčenými zrninami, vařenými luštěninami, vařenou rýží či vařenými těstovinami. Medem lepené tyčinky bych dávala jen občas. Na krmivo občas kápněte kapky s vitamínem A či dalšími vitamíny.
Rozšíření druhů
Druhy agapornisů
Papoušík škraboškový (Agapornis Personata) a fischerův (Agapornis Fisheri) sídlí na území Keni a Tanzánie (dochází občas ke křížení. To ale v domácím prostředí nedoporučuji. Míchání druhů vede k neplodnosti a dalším genetickým nemocem).
Papoušík škraboškový:
Papoušík fisherův:
Papoušík hnědohlavý (Agapornis Nigrigenis) na území Sambie. Na rozdíl od škraboškového má napůl růžový zobák a nemá žlutou hruď a zátylek.
Papoušík růžovohlavý (Agapornis Lilinae) na území Mosambiku, Malawi a Simbabwe
Papoušíci bez bílého okruží s nerozeznatelným pohlavím:
Papoušík růžovohrdlý (Agapornis Roseicollis) na území Namibie a Angoly. Na rozdíl od růžovohlavého nemá bílé okruží a růžovou na zátylku.
Papoušíci bez bílého okruží s rozeznatelným pohlavím:
Papoušík oranžovohlavý (Agapornis Pullarius) zabírá velkou část střední afriky od Senegalu až po Ugandu. Sameček má sytější barvu masky.
Papoušík etiopský (Agapornis Taranta) v Etopii. Sameček má červené čelo.
Papoušík šedohlavý (Agapornis Canus) na ostrově Madagaskar. Sameček má šedou hlavu. Samička jen kolem očí.
Papoušík zelenohlavý (Agapornis Swindernianus) (vzácný) od Kamerunu po Kongo, ale také v Guinei a Liberii
Další barevné variety papoušíků:
Př: Agapornis škraboškový
1. Dark green - Tmavozelený
2. Olive green - Olivově zelený
3. Mauve - Šedý
4. Yellow - Žlutý
5. Pastel green - Pastelově zelený
6. Pastel dark green - Pastelově tmavozelený
7. Pastel olive - Pastelově olivový
8. Pastel blue - Pastelově modrý
9. Pastel light blue - Pastelově světle modrý
10. Pastel cobalt blue - Pastelově modrý kobalt
11. Pastel light cobalt blue - Pastelový světlě modrý kobalt
12. Pastel mauve - Pastelově šedý
13. Pastel cobalt blue violet - Pastelový fialový kobalt/ fialová violeta
14. Lutino - Žlutý
15. Albino - Bílý
16. Halfsider - rozpůlený
Př: Agapornis fischerův
1. Agapornis fischeri - přírodní
2. Olive green - Olivově zelený
3. Sea green - Mořská zeleň
4. Pastel green - Pastelově zelený
5. Pastel yellow - Pastelově žlutý
6. Pastel blue - Pastelově modrý
7. Pastel blue light - Pastelově světle modrá
8. Lutino - Žlutý
9. Pied green - Zelená straka
10. Spangle green - Zelený flitr
11. Yellow suffision - žluté promnutý
Názorné fotky barev papoušíků:
1. modrý kobalt škraboškový, 2. fialový škoraboškový, 3.olivový škoraboškový, 4. fisherovi přírodní a dva pastelově modří, 5. škraboškový albino, 6. fisherův šedý (mauve), 7. fisherův lutino, 8. růžovohrdlý lutino, 9. růžovohrdlý skořice a aqua, 10. růžovohrdlý mave - šedá a pastel blue, 11. růžovohrdlý pastel light cobalt green, 12. Lutino růžovohrdlý, 13. Halfsider škraboškový, 14. Halfsider straka (pied) opaline fisherův, 15. pied - straka opaline a blue fisherův, 16. tmavě zelený etiopský
Nemoci, zdravotní problémy agapornisů
agapornisové někdy trpí různými onemocněními, zde se zmíním o
nejčastějších z nich. Vše je teoreticky zpracováno, dle různých zdrojů,
proto to berte spíše jako informační rubriku a ne jako přímou pomoc. Při
onemocnění Vašeho papouška vždy navštivte veterináře se specializací na
ptactvo či exoty.
Prevence je
v chovu velice důležitá. Klec čistěte pravidelně a jednou za čas ji
vydezinfikujte. Vodu měňte každý den a dostatečně omývejte jak napáječku tak koupelnu. Agapornise co nejméně stresujte, stres snižuje
obranyschopnost organismu a pták je pak náchylnější k onemocnění.
Potrava by měla být vyvážená, zbytečně je proto nepřekrmujte každý den novou dávkou krmiva. Dále je dobré, aby
se pták nenudil a měl dostatek podnětů k činnosti a k pohybu. Také
nezapomínejte na dobrou ventilaci vzduchu v místnosti, kde agapornise
chováte.
Vytrhávání peří - tento
zlozvyk je u agapornisů poměrně častý a nepříjemný. V extrémních
případech může pták zcela otrhat peří svému partnerovi nebo mláďatům či sám sobě.
Příčiny mohou být různé, např.: nuda, osamělost, nedostatečná potrava,
kožní nemoci, bolest, infekce, paraziti, atd. Jestliže se tento problém
objeví, nejdříve navštivte veterináře a zkuste odstranit možnou příčinu onemocnění.
Ptáka izolujte od ostatních až do uzdravení. Pokud je příčina osamělost či nuda, pořiďte agapornisovi druha, pořiďte větší klec s více podněty ke hraní.
Onemocnění ledvin - papoušci
onemocní s ledvinami pokud jim není podáván písek na trávení či nedostatek vitamínu A.
Onemocnění většinou končí smrtí. Proto je potřeba písek papouškům i
jiným ptákům podávat v dostatečném množství. Nedostatek poznáme tak, že
papoušek se snaží zobat cokoliv podobného písku, např. hlínu z
květináčů. Při nedostatku vit. A se mohou objevit problémy s dýchacím ústrojím - výtok z nosu, zhoršené dýchání, kýchání.Vitamínové kapky se dají pořídit ve specializovaných obchodech pro zvířata.
Tumory (nádory) - někdy
se u agapornisů může vyskytnout rychle se zvětšující bulka - tzv.
tumor. Může být zhoubný i nezhoubný, oba se odstraňují operativně.
Tumory mohou být i vnitřní, kde nemusí být patrné a ptákům způsobují
různé obtíže. Na vnitřní tumor se obvykle přijde pozdě. Při podezření,
že má pták tumor, navštivte veterináře.
Zánět volete - pokud se do volete ptáčka dostane nějaká větší ostrá věc jako například hoblina či kousek vaty, textilie nebo umělé hmoty, zneprůchodní se žaludek. Vole je na první pohled zarudlé a vytvoří se v něm boule - nahromaděná tekutina. Ptáček pokud může tento obsah vyvrhuje. Stěna
volátka je na pohmat v těchto místech zesílená a obsah odporně
páchne nebo je zpěněný. Pták má z pravidla průjem a rychle ztrácí síly.
Jedná se o infekční příčinu, často bývá zjištěna přítomnost kvasinek
nebo plísní. Vyšetření provádí především veterinář. Toto lze odstranit pouze operativně. Operace je však náročná a při operaci papoušek často zemře. Proto dávejte pozor, aby se papoušík k takovým věcem vůbec nedostal.
Zánět plic - projevuje se celkovou slabostí, chraptěním, dýcháním s otevřeným zobáčkem nebo úplným ustátím zpěvu agapornise. Ptáček má zvýšenou teplotu a často se schovává dole na zemi. Je potřeba uvařit heřmánkový čaj a vychladlý podávat po lžičkách. Veterinář předepíše antibiotika. Mně osobně pomohlo agouškovi do pití ustrouhnout co by se za nehet vešlo z paralenu extra než jsme se dostali ráno k veterináři.
Vnější paraziti - Agapornise také napadají různí parazité. Nejčastěji se jedná o perožrouty, mšici krvavou, čmelíky kuří, vápenka (svrab) nebo všenky. Napadené ptáky poznáme, že jsou neklidní, někdy odmítají potravu, ubývají na váze, škubou si peří nebo si drásají zobákem nohy do krve. Důležitá je opět prevence, dodržujte hygienu, odstraňujte zbytky potravy, desinfikujte klec. Vnější parazity lze hubit různými prostředky vhodné pro ptactvo. K dostání jsou ve specializovaných obchodech pro zvířata či v ordinacích veterinářů. Postup léčby opět konzultujte s veterinářem. Veterinář nejdříve musí udělat stěr z kůže, aby zjistil o jakého parazita se jedná. Vápenka se pozná tak, že rohovina zobáku je jakoby porostlá vápenatým obalem s viditelnými dírkami, kůže v okolí zobáku a očí zduřuje a je rovněž jakoby proděravělá. Toto se děje i na prstech u nohou, kde dochází k silnému bujení rohovitých šupinek. Někdy bývá ložiskově postižena i některá opeřená část těla okolí kloaky. V pokročilejším stádiu ptáci chátrají, často je možné pozorovat obtížné dýchání. Onemocnění je dobře léčitelné. Agapornisovi postižená místa potírejte pomocí vatové tyčinky rostlinným olejem nebo jiným tukem (sádlo, máslo) aby došlo k udušení svrabu. Místa potírejte minimálně 3 x denně po dobu nejméně 7 dnů. Před a po léčbě by bylo dobré klec vydezinfikovat např. ARPALITEM (netoxický antiparazitární přípravek s dlouhodobým účinkem, může se s ním postříkavat i peří, aplikujte jednou týdně), vyměnit všechny bidélka či větvičky, protože pod kůrou se tyto roztoči zdržují také.
Vnitřní paraziti - Zde se jedná o červy, nejčastěji škrkavky. Tito parazité se vyskytují často a mohou ochromit životně důležité orgány, až dojde k smrti. Napadení jedinci ubývají na váze a mývají krvavé výměšky. Pokud zjistíte, že se jedná o toto napadení, okamžitě izolujte ptáka od ostatních, vše vyčistěte a vydezinfikujte, jelikož v trusu bývají vajíčka, která dále rozšiřují chorobu. Pro léčení se poraďte s veterinářem, který nasadí odčervovací kůru. Agapornisové se nakazí nejspíše krmivem, potřísněným trusem domácích nebo volně žijících ptáků, obsahujícím vajíčka škrkavek. U postižených ptáků se střídá průjem a zácpa, ztráta chuti k přijímání krmiva, ospalost, bolestivé reagování na dotyk, rychlé hubnutí. Včas zjištěné onemocnění je dobře léčitelné prostředky, které jsou u nás k dispozici např. Helmirazin. Léčbu je však třeba provádět zároveň s pečlivým vyčištěním voliéry a její dezinfekcí.
Giardióza - Toto bakteriální onemocnění se projevuje vzájemným vytrháváním peří, hubnutím, průjmem, šupinatou kůží. Při podezření odneste vzorky trusu veterináři, který zjistí, jestli je přítomna giardióza. Jedná se o velmi úpornou nákazu, existují proti ní léky, ale je těžké dostat toto onemocnění pod kontrolu.
Ptačí tuberkulóza - Tato
nemoc se nevyskytuje příliš často, ale zasluhuje pozornost. Je to jedna
z nejobávanějších ptačích nemocí, kterou způsobuje bakterie
Mycobacterium ovium. Ptáci ji dostanou např. kapénkovou infekcí, ale i z
potravy (při výskytu této bakterie v ní). Když se objeví první příznaky
- úbytek váhy, průjmy, bývá většinou pro ptáky pozdě. Metody na určení
této nemoci nejsou spolehlivé a většinou ze to zjistí až na napadených
játrech nebo slezině. Na ptačí tuberkulózu neexistují léky.
Virus PBFD - Je to velice nakažlivé onemocnění, které se projevuje zejména u mladých ptáků. Nemoc se projevuje potížemi s peřím a zobákem. Důsledkem je snížení imunity a neschopnost organismu bojovat proti "lehkým" nemocem. Je to jakási obdoba viru HIV, který také likviduje imunitní systém. Rychle se přenáší výkaly a šupinami peří na další exempláře. Určí se z rozboru krve, proti ní neexistuje žádný lék, vše je ve stadiu výzkumu.